Přidat odpověď

Vidíš, uznáváš, že jednou mohl mít ve vztahu smůlu. Ale i ten jeden vztah mohl trvat deset, patnáct let. Existují různé vztahy, různě volné, děti se z různých důvodů odkládají, nebo nakonec jeden dospěje do stádia, že už děti jo (klidně muž), a druhý si uvědomí, že vlastně děti vůbec nechce (klidně žena). A vztah se rozpadne. Nebo děti chtějí oba, ale nejde to a vztah to nevydrží. Pak jsou tragické případy, kdy partnerka nebo i děti zahynou, a hned je tu bezdětný svobodný čtyřicátník, který nemá chuť a sílu o tom jen tak někomu vyprávět.

Svobodný čtyřicátník mohl dlouho studovat, cestovat, mít takové povolání, které se úplně neslučuje s intenzivním partnerským vztahem (co já vím - tajný agent? voják?). Nebo může mít slabší sociální dovednosti, a tím se mu výběr a možnosti navázání kontaktu dost zužují, takže na to, na co jiným stačí pár měsíců, on potřebuje několik let... Fakt si dovedu představit spoustu možností, proč je někdo v tomto věku svobodný a bezdětný, aniž by musel být partnersky a rodičovsky vadný.