A je to nutné? Já se smrtí své matky taky umím žít, je nutné v tom hledat něco pozitivního, není prostě možné přijmnout to, že jisté situace vnímám jako smutné? Nemůže si člověk smutek normálně odžít, musí se ho snad snažit přeznačit?
Sovice, ale kde píšu, že bych si snad neodžila smutek? Nebo že bych to nepřijmula??? Samozřejmě že ano. Ale vidím i pozitiva (takhle to zní hrozně blbě
, ne že ne.
Cokoli blbýho se mi stalo mě udělalo lepším, když to nadnesu, já z toho čerpám sílu, protože nemám strach z budoucnosti, vím že přežiju všechno.