Přidat odpověď

Evelyn,
já jsem taky nejvíc přibrala v období "podnikání a vlastně žádnej život". A i když jsem vyvolávala diskuse a usilovala o změnu, tak mé návrhy byly smeteny ze stolu. Tak jsem si holt aspoň užívala večerní klid u jídla. To byl ale jenom začátek, dalo se to ještě změnit, pak přišla asi regulérní závislost na jídle (vnímání jídla jako jediného potěšení dne, celodenní myšlenky na jídlo atd.). Tehdy jsme začali chodit i na obědy na denní menu do restaurace, kde dobře vařili a nanesla jsem, že odbouráme vydatné večeře. Jenže večer už zas jídelní "absťák" a ty obědy byly navíc, večeře jsem dělala pořád a kila jen naskakovala.
Samozřejmě, kdybych chtěla, tak jsem to zarazila, to beru, ale asi jsem nechtěla, respektive to potěšení z jídla bylo v tu chvíli nepřekonatelné ničím.