Slupko,
možná taky záleží na intenzitě, s jakou je tomu člověk vystaven.
Měla jsem takovou kamarádku, která ty negativistický věci do do mě hustila HODINY. Jak je všecko v práci blbě, ve vztazích blbě, s dětma blbě, prostě všecko blbě. Zpětně pohlíženo mě to tedy nestáhlo dolů v tom smyslu, že bych si taky začala myslet, že je všechno blbě, zpočátku jsem měla tendence jí i trochu pomáhat (což spočívalo hlavně v chápavém vyslechnutí), ale tak cca za 3 roky se přiznám, že už mě to přestalo bavit a začalo mě to obtěžovat (pořád to byly ty litanie, aniž by se zajímala o to, co já). Tak jsem to utla, protože jí nebylo pomoci a já nejsem žádná matka Tereza, abych dlouhodobě dělala věci, který mě štvou a ze kterejch nic nemám (a to "nemám" rozhodně nemyslím materiálně).