Přidat odpověď

To jo, tomu říkám krize i já.
Ale tu odolnost, kterou jsem měla na mysli, trénovala a zocelovala celé dětství, které jsem prožila v rodině alkoholičky a pedofila. Proto vím, že unesu hodně. Opravdu hodně. Přitom se hroutím z drobností. Ale když říkám, že hroutím, není to tak, že bych byla paralyzovaná, jen se třeba zakoktávám, neumím sama sebe bránit, začnu se stydět, přichází ty špatné pocity špinavosti a zbytečnosti, bezcennosti .... a proto se spoustě situací vyhýbám. Ale už jako dítě jsem si vytvořila jistý bezpečný vnitřní svět a tam utíkám i teď, když potřebuju uklidnit. Jen jako dospělá se už umím lépe některým situacím vyvarovat. A cíleně to dělám.