Celé je to trapné, tyhla zobecňující stereotypy.
Sralo mně to už zamlada, když to ten šovík Plzák všude cpal.
Ale.
Obdiv, jestli je to míněno jako formální explicitní pochlebování, je směšný a dobrý tak na lapení truhlíků.
Nicméně já si myslím, že pro spokojenost v párovém soužití je velice přínosné, abychom toho druhého (oboustranně) svýma očima viděli jako obdivuhodného, tedy abychom si o něm doopravdy mysleli, že je dost dobrej, možná i nejlepší.
Vyjádřit to slovy není pak asi nic úplně špatného, když se to nepřežene.
Ale protože my jsme s mužem dost staří a té nablblé teorie znalí, taky s tím umíme pracovat po svém.
Já mu řeknu "ty jsi tak šikovnej, jak to jenom děláš", když třeba opraví pračku (což fakt umí a mně to připadá - obdivuhodné) a on, vědom si všech souvislostí, opáčí "á, tak to večer něco bude". Říkáme tomu manipulace za plného vědomí manipulovaného a dost nás to baví
.