Přidat odpověď

Monty, dělá to tu kdekdo, já příkladně,

ale ne tolik - ne tak často, a ne tak barvitě literárně rozvitě,

takže s mnoha detaily a tak, že to člověka jaksi "chytne za srdce". Možná je to profesionální postižení. Kdybys tu o synovi nepsala tak, jak píšeš (sama od sebe), nemohla bych být tolik zaujata jeho "osudem".

Již to tak neprožívám, co můj syn je dospělý a samostatný, ale dokud jsem měla něco na způsob toho tvého doma, tak mě to bralo opravdu hodně kdežto Šuplíkovi kluci jsou mi ukradení (Šuplíku promiň), vím o nich málo, a dokonce i Feder. děti a jakékoli jiné děti... o žádných nevím tolik (a jejich výchově), jako o tvém synovi - o vás všech.

EDIT: tedy samozřejmě nevím, jak realita, myslím ten příběh, co píšeš sem...