Přidat odpověď

Cairo - rozumím tomu, život je kompromis, ale na druhou stranu je krátký na to, abychom pořád něco museli. Není lepší si to přenastavit tak, aby místo muset bylo chtít? Ono se pak nějak líp žije.
nemluvím totiž o tom, že si člověk má jet jako solitér to svoje a nekoukat doprava doleva - to by bavilo jen někoho.
I jak píše Fren, že se jí chce jen tak ležet, ale manžel by rád za klukama, tak se pojede. Fren, píšeš, kolik máš času a jak si hovíš a najednou se ti nechce jet za dětma? Není lepší se zamyslet, proč to tak je a z místo - nejraději bych ležela, ale musím jet do Brna, neříct - no, lenošení by bylo fajn, ale to bych zas neviděla kluky a byla bez manžela /on by tam jel sám/, a já ty kluky taky po takový době ráda uvidím, tak nic, lenošit můžu i tam a být s nima bude bezva, těším se, až tam pojedeme.
O tomhle mluvím - o radosti ze života a to je na nás, jak to vezmeme /jak říkám, jsou výjimky, jsem si toho vědomá/.