Já se kdysi do kolotoče "musím tohle, musím tamto" tak ponořila, že už mě ani nenapadalo, že bych taky něco "chtěla".
Podařilo se mi vystoupit, takže teď dělám, co chci, a často jsou to i věci, který jsem dřív musela
Ale obnáší to neladění s okolím - fakt si nepokecám s kolegyněmi, že já taky musím vařit teplý večeře, mýt okna do Velikonoc, poslouchat nekonečné litanie nějakého stěžovatele, atd...Přijde mi, že hovory žen bývají plné toho, co musí, aby přežily.