Přidat odpověď

jezdit, jezdit, jezdit, jiná rada není. Řídím od 18, takže ty začátky, kdy jsem taky udělala spoustu blbostí, jsem si odbyla v době, kdy jsem ještě neměla strach. Jsem hodně aktivní řidič, výše zmiňovaných 100 tis kilometrů mám dávno za sebou a zcela neskromně si myslím, že řídím dobře (vždy se snažím předvídat a vždycky očekávám to nejhorší, co kolemjedoucí mohou udělat - několikrát se mi to vyplatilo). Jediné, kde jsem byla ztracená byla šestiproudová dálnice u Monaka, v dopravní špičce, to bylo jediné místo, kde jsem nebyla jaksi schopná, i když možná bych už i toto zvládla. Důležité je se nebát, ve městě zase o tolik nejde, jezdí se pomalu, jde tu maximálně o plech, ne o život. Auto je obrovská svoboda.