Přidat odpověď

Odpor ke komunismu, úcta rodičů ke křesťanství (oba výtvarníci, táta polo-disident osmašedesátník-komunista).

Odtud diskuse s kř. spolužáky a přáteli z M a Fy olympiády a soutěží. Věřící mladičký třídní, který těžko skrýval odpor k režimu. Školní sbor, kde se zpívala i duchovní hudba.

Křesťanské akce (před listopadem) jako ilegální domácí schůzky se svědectvím o víře, společenství na jedné faře v horách, kde se scházely desítky až stovky mladých a spolu si vařili, bydleli (občas i na chodbách a na půdě) a povídali o Bibli a víře. A pak jeden pražský tehdy evangelický sbor (farnost), kde se mně jasně zeptali, zda svoji víru myslím vážně a zda bych to nechtěl Pánu Bohu říct v modlitbě. V lednu roku 1990 a zde jsem byl pak po pár týdnech pokřtěný.

No a mezitím řada Božích doteků v životě, a i slovo, abych ho už vážně bral.