Těžko říct stručně, je to vytrvalý proces.
Jsem pokřtěná, protože babička katolička. Rodina ovšem ateistická, protože komunismus. Jako dítě jsem o ateismu nikdy nepochybovala, ale ani nepřemýšlela.
Po revoluci jsem se vezla na módní vlně náboženství, zkoumala kde co, zakotvila v apoštolské církvi, abych si ji posléze naprosto zhnusila. Dále jsem se považovala za věřící, jen nezařazenou do církve, dál jsme zkoumala náboženství. Nakonec jsem zjistila, že se víra vytratila a není to pro mě důležité a že v mém životě předtím ani potom nebyl a není žádný rozdíl.
Na základě zkušeností s apoštolskou církví dost nesnáším některé náboženské projevy a ten způsob uvažování.