Přidat odpověď

Matko s dětmi, ale to se nevylučuje. Zajistit to, aby nikdo nebyl ponechán vzadu a těm, kteří mají ochotu a schopnosti, umožnit jet na výkon a rozvíjet "co to dá". V některých školách třeba jedou systémem, že děti něco počítají, když mají hotovo, jdou procvičovat k PC na matematickém softu. Kdo potřebuje, má času kolik je nutno, kdo je hotov, může dělat více a hlouběji. Všichni by měli bezpečně umět takový ten základ - zaráží mě, jak na prvním stupni mohou někteří pedagogové odmávnout a zignorovat některé znalosti (spíš neznalosti), které člověka provází celý život. Dle mé naivní představy se to má učit a omílat tak dlouho, až to 99% dětí umí (tedy s ohledem na integrované výjimky). Ta znalost, osvojení přichází opakováním, opakováním, opakováním. A začíná to pro mě třeba už tím, že děti nepracují s pracovními sešity, ale jen běžným sešitem a učebnicí (stále beru 1. stupeň). Jak dlouho trvá, než děti vůbec opíší do sešitu příklady - za tu dobu mohly mít trojnásobný počet úloh spočítaných. A on je ve finále zatra rozdíl, jestli dítě vypočítalo v každé hodině příkladů 10 nebo 30. Nebo jestli doplnilo 10 nebo 30 i/y.