Přidat odpověď

Alčo, rozumím ti.
Já jsem se také kolikrát takhle zklamala, protože sama jsem rezervovanější typ, k lidem se přibližuji pomalu, a vřelé projevy jsem si brala velmi osobně a velmi vážně.
Časem jsem pochopila, jak to funguje, a dneska už jsem schopná se takové společenské hře přizpůsobit. Ale přiznám, že občas mě to pořád zamrzí, to má asi člověk beznadějně v sobě nastavené, že se k vřelému a přátelskému člověku jaksi automaticky vnitřně přimkne a mrzí ho, když kontakt náhle utne.