Přidat odpověď

Otázka je myšlena naprosto vážně.
Zjistila jsem (po čtyřicítce), že neumím chodit po schodech.
V práci denně několikrát zdolávám dlouhé schodiště (máme vysoké stropy). Při chůzi dolů se neustále musím dívat pod nohy, teprve poslední dva, tři schody jsem schopná sejít s pohledem dopředu.
Mám hodně mladých kolegů, nedávno jsem šla s jedním na oběd, on šel po schodech, něco mi říkal, díval se přitom na mě (do boku a dozadu) a i tak to těch schodech jakoby klouzal, oproti mně byl schopný seběhnout je dvakrát rychleji. Já jsem vysloveně klopýtala za ním s pocitem, že každou chvíli spadnu a rozbiju si hubu.

Jak to máte vy?
Díky!