Přidat odpověď

Aleno, náš případ:

Děti se začaly učit anglicky ve školce s rodilým mluvčím, všechny děti šly do první třídy nadšené z angličtiny. ZŠ v 1. třídě angličtinu neměla a nebyla ochotna ji zavést. Rodiče po dohodě s obcí zřídili kroužek angličtiny se stejným rodilým mluvčím, kam všichni kromě jednoho žáka chodili.
V 2. třídě začali všichni od začátku a celý rok nemluvili, převážně vybarvovali. Zkušenější rodiče přihlásili děti opět na kroužek.
Teď ve 3. třídě jsou obě moje děti nadále na kroužku, kam chodí cca půlka třídy (děti však nebyly rozděleny podle úrovně) a školní angličtina je nebaví, ještě se na ní nenaučily nic nového. Učitelka je ráda, že má ve třídě v obou polovinách "tahouny" a učí se jí snadno. Doma si moje děti aktivně čtou komiksy, z legrace spolu mluví anglicky, na dovolené se vždy nějak jednoduše domluvily.

Včera jsem se na třídní schůzce dozvěděla, že se moje děti budou zřejmě vždycky na angličtině nudit, učitelka (nejlepší angličtinářka ve škole!) je lituje, a že je mám přihlásit na jazykovku (žádná v dojezdové vzdálenosti není). Jedno dítě je údajně nejlepší na škole (1.-5. třída) a škola mu tudíž stejně nic nenabídne.
Učitelka se domnívá, že dcery jsou díky otci rodilé mluvčí (blbost, jejich druhý rodný jazyk nemá s angličtinou nic společného a otec mluví anglicky jako Masa Bob). Když jsem jí to vyvrátila, mávla rukou, že je to holt talent (učitelka nevidí tu spoustu hodin, co mají děti za sebou a věří jako spousta jiných, že jazyky jsou věcí talentu a políbeným naskáčou do hlavy samy).

Zoufalí rodiče vidí, že se školou není domluva (kdybychom naštvali tuhle angličtinářku, tak patrně dostaneme někoho jiného, a to horšího, tož zaplať pánbu za ty dary) a dávají dohromady partu těch, kterým na angličtině záleží. Chtějí se příští rok složit na neformální anglickou družinu a nacpat rodilému mluvčímu naše děti samozřejmě za prachy domů.