Přidat odpověď

Jitys, od včera na tebe myslím, protože jsem pročítala diskusi, ve které jsem se ani neodvážila reagovat, tolik tam bylo smutných příběhů. Poslední dobou mě bolí břicho víc než obvykle. V září mi doktorka napsala žádanku na UTZ, ještě jsem tam nebyla, nemám čas, jsem ráda, že jakž takž oběhám doktory s dětma. Zároveň už čtvrt roku měsíce meškám s preventivkou na gynekologii, kam bych kvůli nové rodinné anamnéze měla chodit fakt poctivě, no flákám to. Ale stejně si myslím, že to u mě bude psychikou...

Někomu jsi v té diskusi psala, že když ještě nelítá po doktorech, tak to s ním ještě není tak zlé. No, moje mamka skončila v nemocnici v akutním stavu a při jeho řešení bylo zjištěno 4. stádium rakoviny. Pár dní po tom, co jsme od ní odjížděli a byla opticky celkem zdravá. Někdy je to opravdu z ničeho nic... Ty se chováš zodpovědně, máš za sebou řadu vyšetření, myslím si, že kdyby to bylo onemocnění onkologického typu, už by se to zjistilo. A kdyby přece, tak nejspíš v časném stádiu. Tím jsem tě asi neuklidnila, promiň, já jen že mamka se vylízala i z toho čtvrtého, už po půl roce byla bez nálezu. Vždy je naděje.

Ptáš se, jak s tím pracovat, jak s tím žít. Já jsem tedy kromě té mamčiné náhlé nemoci nezažila žádnou životně kritickou situaci (jen situace, kdy jsem se bála, že se něco zlého děje, ale nakonec to bylo ok), ale myslím si, že tohle funguje univerzálně - až si člověk prožije ten prvotní šok a uvědomí si, co se děje, pomůže mu zafixovat se v přítomnosti. Jsem tady a teď. Jsem (možná) vážně nemocná, ale teď ještě jsem tady, se svými blízkými, jsem vděčná za každé teď, za každý přítomný okamžik tady. Tehdy s mamkou jsem si říkala, že tu s námi bude ještě pár měsíců, kdežto kdyby ji srazilo auto, byla by pryč hned, nebyla by šance se s ní rozloučit, a hlavně - ještě se třeba podaří ten stav zvrátit. No a stalo se.

Nejlepší je pěstovat si přítomný stav mysli trvale, ne jen když se děje nepříznivá věc. Je zbytečné se trápit minulostí, která už není, nebo budoucností, která je nejistá, a devalvovat si tím to jediné skutečné, to teď.

Držím palce, aby příčina tvých potíží byla brzy odhalena, a nebylo to nic vážného