Přidat odpověď

No tak já bych se svým prostředním mohla nad i knihu napsat... V necelých dvou letech mi zlomil nos po tom, co jsem se nad něj sklonila a on nečekaně vyskočil. Týden na to jsme byli na pohotovosti znovu, to si hrál s ovladačem ke garážovým vratům, zmáčkl vypínač, aby vrata vyjela (vrata na dálkové ovládání, ale zároveň měla ten úchyt k mechanickému otevření), chytl se úchytu a vyjel až ke stropu, kde začal řvát jak tur, bo vrata se nezastavila, ale vesele mu sdírala ruce a neustále bradou narážel do zdi nad vraty. Já jsem zrovna kojila týdenní dceru, tak jsem ho minutu nehlídala. On si myslel, že se sveze a s metru třeba skočí, ale jak vyjížděl, tak se asi bál, tak to dopadlo takto.
O týden později jsme skončili na pohotovosti s roztrženým (doslovně) uchem. No a ucho mu ještě ani nesrostlo a zlomil si nos. No a potom k nám pravidelně asi rok chodila sociálka na kontrolu....
No a co se stalo loni..... To radši ani psát nebudu, jen napíšu, že díky velmi rychlému zásahu syna a zároveň jeho duchapřítomnosti to kamarád přežil....