Přidat odpověď

Jo - syn jako tříletý se nám ztratil na veletrhu - dívala jsem se na nějaký stánek a on se vysmekl a byl pryč. Lítali jsme tam s dcerou a manželem, já už ho viděla v rukou úchyla a když jsem se teda rozhodla jít požádat o vyhlášení rozhlasem, že se ztratil kluk /my se taky nemohli domluvit, co vlastně měl na sobě, já to fakt nevěděla/, tak slyším hlášení, že v hlavní budově je chlapec, jméno že pracovníci nerozumí, ale uvedli několik variant, ani jedna správná, že přijel s rodiči a sestrou autem z X.
Tak jsem letěla do hl. budovy a po cestě si vyslechla, že rodiče jsou určitě ožralci, co někde nasávají, ztratit dítě.
On tehdy, jak zjistil, že nás nevidí, našel východ a rozhodl se jít k autu, jenže to musel přes rušnou ulici a bál se. A u východu stáli nějací lidé, všimli si ho a když viděli, že žádný dospělý v dohledu, tak se ho zeptali, on řekl, že se ztratil a tak ho doprovodili do hlavní budovy. Byla jsem jim vděčná a od tý doby teda nenechám bez povšimnutí samotné cizí dítě - co kdyby.
Ale další rok jsem si pořídila pásek pro něj a kratší vodítko a to jsem si taky vyslechla - od lidí okolo.