Přidat odpověď

Konzervo - to prej dělají děti, které se málokdy dostanou ke slovu a když se jednou proderou, tak začnou mluvit, ale bohužel teprve si musí utřídit myšlenky a na to potřebují čas. Ale bojí se opustit hovor, protože mají strach, že se k němu už nedostanou.
Tohle dělal ml. syn ve školce a já nechápala a děsně mě to vytáčelo. A když jsem o tom mluvila s učkou ve školce, tak ona mi řekla, že to je z tohoto důvodu a že je třeba dítěti jasně dát najevo, že když chce něco říct, nemusí bojovat o slovo a nebo se hrozit, že zas nebude na něj čas. Takže když syn takhle začal, tak jsem si sedla, v klidu počkala, jestli bude mluvit a nebo si teprve třídit myšlenky. A když jen třídil, tak jsem v klidu řekla - fajn, chceš mi něco říct, tak se prosím zklidni a až budeš vědět, tak přijď a popovídáme. Ale je pravda, že kdykoli přišel, čas jsem měla hned a okamžitě a nikdy jsem ho neodbyla.
Až když byl starší, tak jsem ho začala učit, že leckdy není vhodný čas a já ho vyslechnu, ale ne hned, ale vždy ho vyslechnu.