Přidat odpověď

Madelaine,
na mě to sedí.
Hlavně ta věta, že jsem míň a míň spokojená s životem, když se snažím socializovat. Poslední taková násilná socializace (kterou jsem si naordinovala sama) vedla k tomu, že se rozpadlo i to, co ještě trochu fungovalo.
Dřív jsem ale úplně sama ráda nebyla, potřebovala jsem někoho do dvojice, bych se cítila silnější a že mám krytá záda, protože sama jsem se nikdy necítila moc jistá. Dlouho jsme si tohle splňovaly navzájem s nejlepší kamarádkou. Ale pak jsem se vdala a věci se změnily. MM mi tu roli spojence vůči prostředí odmítl hrát.
Teď jsem sama skoro pořád a už mi to nevadí, skoro naopak. Z té party, ke které jsme se před pár lety přidala, mi zbyli 2 kamarádi.