Přidat odpověď

Mně je v tomhle akorát celkem líto MM, protože ten má pro změnu rád okolo sebe hodně lidí a takové ty pro mě nudné řeči o ničem a o všem ve stylu small talk a se mnou to naráželo a pořád jsem ho stahovala do samoty ve dvou. Ale on se nenechal, vytvořil si svůj okruh známých a se mnou pak už nechtěl nikam. Tak pak jsem se já snažila přizpůsobit jemu, z toho vyplynulo to mé druhé "extrovertní" období okolo čtyřicítky a skončilo to úplným rozkolem mezi námi a i s těmi lidmi a mojí depresí, protož jsme byla úplně vycucnutá. Dokonce jsme svolila jezdit na výlety a dovolené s dalšími lidmi a to byl pro mě fakt nadlidský výkon a ty akce pro mě pak nebyly relaxace. A to fakt nejsem protivná a ufrfňaná, ale spíš stažená a zamlklá a nakonec poznal úplně každý, že mi v té situaci není dobře.