Přidat odpověď

Já jsem nakonec zjistila, že toho druhého k sobě obvykle potřebuju hlavně kvůli tomu krytí zad a dodávání odvahy, což je ale hodně nefér vůči těm, kteří to mají jinak. S tou kamarádkou to fungovalo skvěle navzájem, doplňovaly jsme se v tom, v čem jedna mluvila nebo jednala za obě. A pořád jsme si měly co říct. Nikdo jiný takový další už nebyl.
Tak jsem usoudila, že je načase se naučit být hodně sama bez pocitu nějakého dyskomfortu.
Pořád mi ale vadí se nacházet sama v situacích, kde bych v případě nesnází musela požádat o pomoc cizí lidi. Hlavně v tom mi chybí ten parťák.