Přidat odpověď

Kopretinko - ono tam jde o to, co ten dotyčný skutečně chce. Syn vždycky chtěl zapadnout, ale ono to nešlo. Tak prostě zůstával sám - chodil i na kroužky, ale tam byl taky sám. Ve svý podstatě se tvářil, že mu to nevadí a asi ani nevadilo - než být někde, kde nejsem vítán, budu raději doma. Při přechodu na jinou školu se to vyhrotilo /základní/ a tam se začalo hledat, kde je ten problém. A našel.
A tehdy jsem měla opravdu strach, že to neskončí, že střední ty problémy vygraduje. Možná i jo, kdyby šel někam, kde ho to nebude zajímat. Ale on na tuto školu chtěl jít prakticky od prvního stupně, takže to bylo plus a v tý škole brali jeho i ostatní jako nepopsaný papír, takže bez předsudků s tím, že by měl se nějak chovat.
A když jsme o tom mluvili, o té jeho neschopnosti se začlenit, tak on říkal, že ví, že je jiný, ale že nechce být sám, že chce kolem sebe vrstevníky a být s nimi. Ale že jim nerozumí, nechápe je a oni zas jeho.
Chodil i k psycholožce, ta s ním krom jiného pracovala i na tom učení se od ostatních. Ona mi říkala - jeho plus je vysoká inteligence a ochota se učit a přizpůsobit a ta je obrovská. On to dá, nebojte.