Přidat odpověď

Tohle pokládám za dost nebezpečný (i když to taky znám).

Protože pak vlastně reaguju na něco, co vůbec nejsou ti lidi, ale jen moje představa o nich.

Která se jednak může od reálu dost lišit, jednak já na jejich místě bych nebyla moc nadšená z toho, že mě vlastně vůbec nepotřebujou, případně že jsem tak nudná a předvídatelná, že už dopředu vědí, co bych asi řekla.

Ale největší riziko u tohohle vidím, že vlastně zavírám oči před realitou a maluju si nějaký svoje vzdušný zámky, který vůbec nemusej být pravdivý.

(A to si opravdu myslíte, že ty druhý lidi máte přečtený až na kost? To si neumím představit prakticky u nikoho. Umím si představit lidi, kteří mi nepřinášejí nic nového, ale pak vcelku nevidím důvod, proč se s nimi stýkat, protože část toho pramení prostě z toho, že k nim nemám takovej vztah, aby mě zajímaly i vcelku podružné detaily jen proto, že jsou to oni.)