Přidat odpověď

naposledy jsem byla bez práce víc jak rok a hrabalo mi z toho solidně, propadala jsem depresím, cítila se neschopná a k ničemu... obcházela jsem jeden pohovor za druhým, v lepším případě mě odmítali, v horším nereagovali... svým způsobem chápu, nejsem nejmladší a tři děti v životopise jsem nepřikryla... nejvíc mi vadila ta přezíravost ze strany personalistek (obvykle holky o téměř generaci mladší), kdy jim nebylo hloupé přijít na pohovor pozdě, často nepřipravené (vážně je problém se podívat na jméno toho, s kým mám smluvenou schůzku?), prostě v prvních pár minutách bylo jasné, že nejsem ta, koho hledají...
nakonec jsem sehnala práci po známostech a jsem šťastná, že to tak dopadlo, práce je skvělá, šéfová úžasná a jen doufám, že to tak vydrží co nejdéle
takže nějaká rada?
- neber si neúspěch osobně
- to že ti neodpoví je taky vizitka firmy - vážně bys chtěla pracovat pro někoho, kdo si neváží času a úsilí druhých?
- pokud můžeš, zvyšuj si kvalifikaci
- i na pohovorech buď sama sebou, pokud si budeš hrát na někoho jiného, riskuješ, že tě nevezmou na pozici, kam hledají někoho jako jsi ty ve skutečnosti
- nezoufej, bude líp