Přidat odpověď

Kopretinko - to on taky neumí - za někým přijít a začlenit se. To umí mladší syn a pomáhal tím tomu staršímu. A teda nenaučí se to nikdy - řekla bych.
Takže když byl mladší, tak jsem se snažila nějak upozornit třeba vedoucího, aby syna nenásilně včlenil do kolektivu. Ale jak byl schopen mladší syn tohle udělat sám, už to nebylo třeba.
Ono i teď vlastně na syna upozorní jiní dospělí - třeba ve škole je mezi učiteli tech. předmětů vyloženě oblíbený, protože mu to technicky myslí a má velké zaujetí. A pochopitelně i spolužáci si všimli, že on tomu rozumí a tak se s ním spojil jeden, pak druhý....a pak už to šlo samo. A další kamarády získal prostřednictvím těch ze třídy.
Nicméně syn má AS a jak říkám - obrovský posun nastal poté, co začal chodit k psycholožce. Nejprve to celkem bojkotoval, že to je k ničemu a tak, ale asi mu sedla a říkala věci, který vyzkoušel a ony fungovaly. A nechodil tam moc dlouho - ona mi říkala, že setkání s ní má jiný rozměr než když on hovoří s námi. On argumentoval - já jsem váš a tak se mě snažíte chránit, jsem přece váš syn a máte mě rádi, cizí to vidí jinak. A ona byla cizí. Musím říct, že bez ní by nebyl tam, kde je teď. Ale ona říká, že ne, že to je jeho zásluha, tak asi jo, ale ona dala ten první implulz.