Přidat odpověď

Já nemám ráda Den matek. Samá maminka, přáníčka, básničky, kytičky a láska.
A mně se vybaví jen jedna besídka ze školky, ta první dceřina. Kdy probíhala soutěž, maminky si stouply do řady zády k dětem a jejich děti na ně volaly, prohrála ta, co nepoznala svoje dítě.
Poznala ho každá, zůstaly jsme poslední dvě s maminkou a moje dcera volala předposlední, já ji taky poznala, ale nedokázala jsem se otočit, což vyvedlo z míry maminku č. 2 a ona se otočila, takže prohrála a stala se jedinou matkou, která nepoznala to svoje.
Jenže já na tu besídku šla rovnou z nemocnice, z potratu ve vyšším stupni těhotenství a jak jsem tam stála a ty různé hlásky pořád volaly- maminkoooo, maminkooo, asi 30x, tak jsem myslela, že to nedám- v ten moment mi to přišlo jako děsná psychárna A byla jsem nepřiměřeně dojatá situaci, takže ne- nemám ráda dojetí, obzvlášť pokud má být vyvoláno. To mám vždycky chuť na panáka, ač je jinak nepiju.