Přidat odpověď

Jentak, je mi líto, když čtu, jak se to na tebe valí.
Takováhle situace by mě taky vnitřně ničila.
- synovi bych se (podotýkám, že nemám tak velké dítě, aby to nebyly jen teorie) asi omluvila, že jsem slíbila něco, co nelze dodržet (nahlížení do bakalářů), že jsem předpokládala, že známky bude držet +- do dvojek trojek a tohle že prostě nezvládnu.
Nenechávala bych ho ladem, máme v rodině kluky, co to taky k zodpovědnému životu vzali odbočkou a ti, jejichž rodičům se podařilo dětem zajistit vzdělání, jsou na tom objektivně lépe.
Pak už to asi nechat na nich.
Držím palce, radu nemám, snad jen malou útěchu, že směr vývoje u nás by ti mohl dát naději, že v dospělosti se kluk srovná.