Přidat odpověď

Zetko, jsem ráda, že nežiju v Německu - tam by měl už zavřený dveře k dalšímu vzdělání. Jak píšu - teď nejsem schopná vymyslet, jak moc ho budu kontrolovat a jak moc a v čem ho nechám. Taky mám strach, že sám to prostě nedá - není ten typ. Nemyslí mi to. Dneska teda vstal úplně sám a jel na kole do školy. Vypadal vyrovnaně - jen jsem mu řekla, že potřebuju oddech, protože tohle už je přes čáru, a ať přemýšlí, já že teď nemůžu, že až se vyspím, budu schopná uvažovat a ať počítá, že si znovu promluvíme o celý situaci o dalším víkendu.
Jen jsem chvilku byla mimo, když se mě zeptal, jestli když budou výsledky, zda si bude moci formu odměny vybrat a nebo to bude na našem uvážení. Jak jsem zpomalená, chvíli jsem zírala a pak řekla, že pochopitelně to bude na dohodě. Hned mě napadlo, že se nezeptal na to, co to jsou dobré výsledky - to nemám představu. Z kecacích předmětů je prakticky schopen jít ihned na jedničky a dvojky, němčina a čeština - tam je to horší, tam je to na delší dobu. Nevím - prostě tam nic nevymyslím a uvidím, jestli se na to zeptá.