Přidat odpověď

Monty - jak se to vezme. Ono to prakticky nevypadá jako zkoušení. Manžela třeba mimořádně baví dějepis a zeměpis - takže to funguje tak, že se koukne, co berou, přečte si to a pak spolu mluví o to, co si manžel pamatuje nebo si třeba díky tomu znovu načetl, syn si vzpomene, co ve škole dalšího k tomu učitel říkal nebo jim promítal a o tom takhle diskutují.
Já mám to samý v příroďáku - akorát teda teď berou člověka a to mě fakt nebere - takže tam mě poučuje, já si zas pak načtu, abych nebyla za pitomu a on to rozvine. Fyzika - ve škole má výklad a manžel mu buď najde nějakou animaci na netu a nebo něco z praktického života a na tom to řeší - aby se syn neučil poučky k ničemu - aby si pamatoval, musí pochopit. A to se pak musí hledat jiné cesty.
Proto to pak není otázka hodiny, ale třeba hodin tří. Když se dostanou do vášně a začnou třeba diskutovat o dějepisu, tak u tý diskuze stráví třeba hodinu, aniž by to syn vnímal jako prudu. Jenže tohle je každý den - o to jde.
Kde máš matiku - tam je nutný doma počítat půl hodiny, což se mu nechce. Ale teď mám v plánu s ním jít na to, aby zrychlil - a to chce cvik.
Já klidně přiznám, že jsem toho kvanta zapomněla, tak že to potřebuju osvěžit a on rád mi v tom pomáhá, to zas jo. Třeba u tý matematiky si jsem jistá, že mnohočleny jsme nedělali. Jeho učka tvrdí, že blbost, že zcela jistě, akorát jsem to zapomněla. Takže ty jedu s ním, abych neztratila nit.