Přidat odpověď

Kat - ale my mu to řekli. Řekli jsme, že za současného stavu to nepadá v úvahu proto a proto. A že pokud bychom to měli dát na pořad dne, musel by skutečně ukázat, že je schopen samostatné přípravy a ošéfovat si školu sám.
Od tý doby to zkoušel teď už po druhý - sliboval, tak jo, ale musíte mi věřit, nesmíte zasahovat, já to dám, tam bych byl daleko, taky byste nesměli.
A jak to dopadlo - poprvé jsme řekli, tak dobře, nezdařilo se, proč myslíš, že to nevyšlo, zkusíme to jinak - tak v tom byly prázdniny, co ho prý vyhodily z tempa, pak hory, pak projekt.........
Prostě ne jeho lenost, něco z venku.
Teď ho zase vyhodil z tempa projekt, akorát když jsem si vyjela podrobnosti, tak to zdaleka nebyl jen ten projekt, poté, co se vrátil, jsem mu nabízela pomoc - ne, slíbila jsi, já to mám pořešený.
Tak jsem se ptala - co mi k tomu řekneš. Pořád si myslíš, že bys to zvládl sám? Krčí rameny a pak mi v pátek řekl - já o tom přemýšlel a nechci tam - raději bych vyjel po škole ven, kdybyste mi pak pomohli. Ježiši - ale chtěla jsem začít řvát - a myslíš, že za tohle bude nějaká podpora?
Nechám to ten týden a pak uvidím, třeba se mu rozsvítí.