Ale o to souložit s někým, o kom vím, že ho nechci za partnera.
Po pravdě řečeno, moc si to neumím představit. Přece jen to považuju za akt (mimo jiný i) důvěry, důvěrnosti, nějakýho citu, to není jako podání ruky přeci.
Kudlo, ale to víš že to jde. A samozřejmě že tomu člověku věříš, svěřuješ se mu, řešíš s ním denní věci, problémy, srandy... Jen ho prostě nemáš doma a nepočítáš s tím, že bys s ním žila.