Přidat odpověď

Tak už jsem se konečně vyspala a začala reálně uvažovat. Takže - žasnu, jak má každý jasno, co strašnýho se stane, když mu nesplním jeho požadavek. Vzhledem k tomu, že nikdo asi nevidí do budoucnosti, tak by mě zajímalo, kde berete tu jistotu. Protože na druhou stranu ty katastrofický scénáře naopak já vidím, když ho nechám jít svou cestou v okamžiku, kdy není připraven. Nicméně nikdo z vás ho nezná a vzhledem k tomu, kolik času trávím se svými dětmi, tak si dovolím sdělit, že já ho znám mnohem lépe než vy. Dále - mluvíte o psychoteroru. Vzhledem k tomu, že dochází k psycholožce, jsem ve styku se školou, jejich škola je otevřená velmi, tudíž nemyslím, že syn by měl tendenci cosi zamlčovat - nemyslíte, že by mne už někdo kontaktoval? Co se týká dětí a rozhodování - dám na svůj instinkt, vždy, když jsem to udělala, dopadlo to dobře, když ne, tak vždy z toho byl průšvih.
No a k tomu jeho lhaní. Kdosi tady psal, že asi lže, aby oddálil nepříjemnou skutečnost a třeba to vnímá i tak, že mne tím chrání. Zřejmě ano. Akorát teda i věřím tomu, že má v úmyslu si ten malér vylepšit, ale nemá k tomu dost sebekázně, takže když nemusí, tak mávne rukou a řekne - ale co, to zvládnu příště, to bude lepší. A doufá, že bude, akorát teda že nebude, což si nepřipouští.
Ráno jsem ho vezla do školy a mluvila s ním - vypadá spokojeně - jen jsem se ptala, zda se učil a dodržoval, co jsme si domluvili. Prý ano - manžel má zrovna odpolední šichty, takže dohlížel starší syn, než se prý vzpamatuji. Striktní zákazy televize a PC dodržuje. Je to teda chvíle, ale myslím, že při naší důslednosti s tím nebude problém. Ptala jsem se ho, jestli se cítí uražený nebo naštvaný nebo třeba rozhozený. Prý ne, sám vidí, že to přehnal a že slíbil, že špatnou známku ohlásí, aby nedošlo k dalším možným malérům, ale proč to neřekl - zase si prý myslel, že to dá a pak bude moci postupovat jako jeho starší bratr - oznámí, že dostal blbou známku a pak řekne, že si ji opravil. Ale bohužel, nemůže si ji opravit, když na to kašle - to neřekl, to říkám já.
Co se týká jeho inteligence - taky o tom cosi padlo. Já nikdy neřekla, že je výjimečně inteligentní, že má skvělou paměť, to je prokázáno v testech - jenže to by se taky na ty věci musel soustředit a ne že mu mysl bloumá na světelný roky daleko - takže vlastně pak není co si pamatovat, bohužel. Nicméně stále má dost inteligence na to, aby vystudoval střední školu a v pohodě zvládl maturitu - tedy v případě, že to nebude dělat jako dneska.
Co se týká učení se 3 hodiny - xkrát jsem vysvětlila, že to není o tom, že by se 3 hodiny učil učivo, ale prostě on neustále odbočuje, stále řeší cosi, co mu prolítne hlavou, neustále odbíhá apod. - takže to, co by měl hotový komplet za hodinu, tak dělá 3. Ale je pravda, že když se s manželem zaberou třeba do zeměpisu a nebo dějepisu a odkloní se od úzkého okruhu školního, tak tím stráví klidně hodinu a víc - určitě tak jednou týdně. Ale to ho nikdo nenutí, manžela toto téma baví a syna taky, co ho nebaví, dokáže utnout rychle, to se zas nebojte.
Takže svou představu mám - zákaz všeho platí, fakt nebudu kontrolovat bakaláře denně nebo 2x týdně, to mi připadá přehnaný, musí mít šanci pochopit, že když něco potento v pondělí, je lepší to říct do pátku sám a nečekat, než na to přijdu já. Takže bakaláře budeme spolu otevírat v pátek večer a podle výsledků tam budou případné odměny. Nicméně v sobotu má manžel volno, takže si se synem promluvíme o těchto návrzích a uvidím, co on na to - s čím přijde a jak se na to bude tvářit. I když toto jsme mu teda už řekli, není to nic nového. Akorát jak manžel uvažoval, že ho teda nechá, ať teda padne, aby prozřel, tak ne - na to, aby padnul a namlátil si, má času dost až bude dospělý a odpovědný sám za sebe. Jak někteří psali - on je stále ještě dítě a je na nás, abychom mu pomohli, postarali se a zabránili všemu, čemu lze zabránit.
K psycholožce jde příští týden, já tam s ním nejdu, nicméně už jsme se domluvili, že mu řeknu, že jsem s ní mluvila. Ona prý předběžně má v plánu s ním mluvit spíše o systému v učení - jak pořešit tu neefektivitu a že zkusí znovu se dopátrat, proč lže v takové situaci a že při malérech je prakticky vždy lepší to řešit a nezavírat oči. Sice o tom doma mluvíme, ale on tomu asi nerozumí. On neví, že k ní půjde - řeknu mu to nějak do konce týdne - ne v sobotu, aby to nevnímal jako součást trestu. To nechci, to by pak nesplnilo účel.
Jo - a ještě mě mimořádně pobavila rada, že mám konečně pracovat na plný úvazek. Takže místo abych fyzicky pobývala se synem, tak začnu být od nevidím do nevidím mimo dům a svou přítomnost vyměním za peníze a ještě ho pošlu pryč - opravdu rada nad rady a nevím, jestli se mám smát, žasnout nad uvažováním některých a nebo Ten, kdo to radil, by se spíš sám měl nad sebou zamyslet.