Přidat odpověď

Ale tohle už není občasné dohlížení nebo pomoc. To je každodenní soustavná práce. A tu člověk dělá s prvňákem, druhákem. Pak třeba znovu v době, kdy se dítěti zhorší prospěch, protože dosud vše zvládalo bez domácího učení a najednou se dostane do ročníku, kdy už tohle nestačí a musí se začít doma učit. A s tím by měli rodiče ze začátku pomoc a ta pomoc může být soustavná. Ale už v osmičce se mi příčí to dělat. A dělat to ještě na střední škole - podle mne je to přes čáru.

Já vím, že některé příspěvky tady tě dost tvrdě kritizovaly, mohla jsi to třeba vnímat i jako urážky, protože ti lidé neznají tebe ani tvoji rodinu.

Ale snad sis všimla, že já tak tvrdá nejsem. Naprosto tě chápu, protože totéž co ty, jsem řešila před rokem. A trvalo mi dlouho, že jsem svůj vnitřní postoj přehodnotila.

Může se to vyvinout tak, jak v to doufáš, může se ti podařit, ten stromek správně ohnout.

Ale připusť si, že to může být i jinak. Může se stát, že ten stromek zlomíš. Najednou se v klukovi něco stane - hormony v něm pořád ještě klokotají, nové prostředí, jemu dojde, že takhle, jak jsi to nastavila, to bude mít další 4 roky, nějaký ten "dobrý kamarád" nebo holka, a úplně se utrhne a dojde na to, čeho se bojíš - parta, alkohol, drogy, útěk ze školy, z domova, kriminalita.

A pak si budeš vyčítat, že za to můžeš. Většina rodičů si v takové situaci vyčítá, že něco udělali špatně, hledají, kdy a kde udělali chybu. A tebe napadne, žes na něj moc tlačila, že jsi měla povolit - zvolit méně náročnou školu nebo učňák, dát mu víc volnosti. Že místo školy x s dobrou znalostí angličtiny mohl mít jenom školu y, kterou by sotva prolejzal. Ale prolezl by a to bouřlivé pubertální období by prožil doma s vámi, kde byste korigovali ty nejhorší výstřelky. Ale tím, že jsi ho přitlačila až příliš ke zdi, on se uchýlil k extrému. A do smrti si to budeš vyčítat.

Je možné, že na tvoje dvě starší děti tvůj přístup platil. Ale tenhle syn může být jiný a připusť si, že může potřebovat něco úplně jiného než ty druhé dvě děti. A tím nemyslím chleba místo rohlíku ke svačině. Mám na mysli úplně jiný váš přístup k němu.

Zkus si to přeci jen ještě promyslet a s někým probrat. Někdo už se tě tady ptal, jestli máš někoho, s kým o tom mluvíš, někoho, kdo zná tebe, kluka i tvoji rodinu. A ty jsi psala o učitelích a té psycholožce. Ale já jsem ten dotaz pochopila jinak. Já myslím, že mířil na někoho, kdo zná celou tvoji rodinu, jaksi neprofesionálně. Jako dobrý kamarád/ka a zná vás všechny a v neformálním prostředí - když máte volno, když pracujete na baráku, kdy jste na výletě. Nějaký kamarád nebo kamarádka nebo příbuzný, s nímž máš dobré vztahy, a komu důvěřuješ. Jestli ano, zkus to s ním probrat, jestli si myslí, že moc tlačíš na pilu.

V každém případě vám všem přeju hodně štěstí.