Přidat odpověď

Tak já jsem třeba změnila. Ten proces teda nenastal okamžitě, ale během několika měsíců se to podařilo. Po zjištění nevyléčitelné nemoci (dle lékařů s největší pravděpodobností způsobenou stresem a přepracováním) jsem postupně opustila velmi stresovou, ale zároveň dobře placenou práci, začala se víc věnovat rodině a cíleně si začala víc užívat života. Ale vůbec to teda nebylo jednoduché, vědomě jsme si stanovili částku na zábavu, kterou se snažíme opravdu měsíčně utratit za kino a výlety, případně rodinné obědy. Klidně se ale přiznám, že takový ten super pocit toho, že už nic nemusím, to teda nenastal nikdy. Spíš mě ještě dodnes občas přepadají deprese z toho, že bych mohla pracovat víc než dělám a že se jen válím. jsem nějaká divaná.