Přidat odpověď

Je to dlouhé, ale stojí za přečtení:

Znalci z oboru psychiatrie MUDr. Hlaváčková a Mudr. Čákora v závěrech písemného znaleckého posudku došli k závěru, že ambulantní vyšetření duševního stavu je postačující a poukázali na to, že obžalovaný v době spáchání trestné činnosti netrpěl duševní chorobou v pravém slova smyslu. Podle jejich závěrů se jedná o poruchu struktury osobnosti ve smyslu anomální až psychopatické osobnosti s rysy anetickými, egocentrickými a narcistickými, s intelektem v pásmu nadprůměru, přičemž se jedná o osobnost citově chudší s rysy sebeobdivování a sebeprosazování, které mohou vyústit bud"" v nepřiměřenou sebeobranu, nebo k agresivnímu jednání a chování.
Mají za to, že osobnost obžalovaného je prakticky stálá a neléčitelná, bez možnosti výraznějších změn, takže resocializaci obžalovaného považují za v podstatě "velmi obtížnou". Rovněž psycholog Dr. Jelen v navazujícím písemném znaleckém posudku hodnotí ze svého odborného hlediska obžalovaného jako osobnost anomální až psychopatickou, u které byly především zjištěny anetické rysy - tedy nevyvinuté sociální emoce kombinované s nedostačivými morálními zábranami a nefunkčním svědomím. I on shledává známky akcentovaného egocentrismu, citovou chladnost, pedantství, samolibost a nízkou hladinu společensky zaměřené sebevlády. Zároveň poukazuje na to, že obžalovaný se dovede chovat formálně sociabilně, avšak postrádá při dominantní sebelásce soucítivost a emoční vstřícnost k jiným, disponovanost trvaleji se přizpůsobit na uznávané společenské požadavky. Podle závěru písemného posudku tohoto znalce je pro obžalovaného Kajínka obecně příznačná důkladná promyšlenost konání, pečlivost i přesnost ve vykonávaných aktivitách, schopnost rychlého rozhodování, odolnost vůči zátěžovým vlivům a sebejistota.
Již tento znalec pří rozboru příznačných rysů osobnosti obžalovaného a jeho individuálních potřeb zdůrazňuje, že obžalovaný nejednal pouze pro finanční zisk, nýbrž i z jiných potřeb osobních, a 20 obzvláště pro posílení sebeobdivu, ze snahy imponovat rolí zkušeného profesionála.
Zdroj motivačních faktorů v případě uznání viny shledává právě v jeho anetičnosti a narcismu.
I tento znalec došel k závěru, že od předchozího znaleckého posudku z roku 1990 se charakterové negativní a sociálně maladaptivní rysy posuzovaného prohloubily, zvýraznily se jeho rizikové sklony a projevy, takže další prognózu označuje jako, pokud jde o resocializaci, "svízelnou a limitovanou" anomální až psychopatickou osobnostní konfigurací, u které radikálnější změny stěží přicházejí v úvahu (č.l. 329-33).
Přitom MUDr. Čákora obdobně jako PhDr. Jelen připustil, že od předchozího znaleckého zkoumání v roce 1990 došlo k prohloubení negativních rysů osobnosti až na pokraj psychopatické osobnosti.
Týž znalec však označil míru pravděpodobnosti recidivy násilné trestné činnosti ze strany obžalovaného za vyšší.
K dotazu obhájce obžalovaného poukázal na shodu v diagnóze z několika po sobě jdoucích znaleckých posudků s tím, že anetické rysy jsou trvalé (č.l. 6266).
Stejně jako všichni předchozí znalci hodnotí revizní posudek rozpoznávací a ovládací schopnosti obžalovaného za plně zachovalé. Naproti tomu se radikálně liší závěr komise ohledně schopnosti resocializace obžalovaného, kterou její členové hodnotí jako "zcela zaniklou" vzhledem k chybějícím morálním a etickým normám.
To dovozují právě z již zmíněné stupňující se nebezpečností trestné činnosti od krádeží po násilné trestné činy, jak byla rozebírána při zjišťování motivace obžalovaného. Pro nemožnost resocializace podle jejich závěrů svědčí také neschopnost jakéhokoliv poučení z předchozích trestných činů a trestů a "neschopnost kriticky se postavit k trestnému činu, pro který je obžalovaný v současnosti obviněn". Za pozitivní sice považují dobrý intelekt obžalovaného, dobrou sociální adaptaci, schopnost manipulace s lidmi a schopnost vlastní sebekontroly a racionální uvažování, avšak s tím, že tyto zjištěné pozitivní osobnostní charakteristiky jsou při uvedeném citovém defektu spíše zhoršujícími faktory.
V daném případě je však třeba zdůraznit promyšlenost, naplánovanost a uspokojování vlastního zájmu zviditelnit se jako profesionál oproti zájmu na ochraně života jiné osoby. U obžalovaného se nejednalo o zkratkové ani afektivní jednání, jeho pohnutky nepramení z deviantního pudového založení, v době činu byl plně trestně odpovědný a časový stres, v němž se ocital podle znalců, pouze zvýšil jeho motivaci. Soud přihlížel i k tomu, že z ohledání místa činu a především znaleckého posudku z oboru soudního lékařství vyplývá, že Julián Pokoš byl v podstatě "dobit", neboť u střelného poranění hlavy byl zjištěn otvor vstřelu ve vlasaté části pravé čelní krajiny a střelný kanál směřoval shora dolů v úhlu 45 stupňů, a to ze vzdálenosti několika metrů (č.l. 172) a konečně poškozený Vojtěch Pokoš, který byl zasažen celkem čtyřmi střelami, byl v době útoku obžalovanému k němu otočen na útěku zadní plochou těla, přičemž proti jeho tělu bylo střeleno ze vzdálenosti bližší než je délka hlavně použité střelné zbraně, tedy z bezprostřední blízkosti (č.Z. 190), což odpovídá výpovědi tohoto poškozeného, že poté, co byl zasažen a upadl, pokračoval obžalovaný ve střelbě do jeho těla, i když Vojtěch Pokoš ležel a nemohl klást odpor.
Z posudku vypracovaného znaleckým ústavem vyplývá (jak již bylo podrobně rozebráno při hodnocení důkazů a námitek obžalovaného), že obžalovaný je vysoce nebezpečný z hlediska páchání recidivy závažné násilné trestné činnosti a jeho resocializace je vyloučena, což znamená, že ve smyslu § 29 odst.3 písm.b),c) tr.zák. účinná ochrana společnosti k vyžaduje uložení trestu odnětí svobody na doživotí, a to za situace, kdy není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody na 15 až do 25 let. V té souvislosti se znovu poukazuje na to, že znalci konstatovali, že ani dlouhodobý výkon trestu nezmění strukturu osobnosti obžalovaného, jeho povahové založení a neodstraní jeho výrazné anetické a dissociální rysy. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že u obžalovaného Kajínka byly splněny všechny tři kumulativní podmínky pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí stanovené v ustanovení § 29 odst.3 tr.zák., takže soudu nezbylo, než mu tento trest uložit.