Přidat názor k článku Psychika rodičky

Pan autor prokazuje přirozeným porodům medvědí službu. Působí stejně arogantně jako ti "testosteronoví muži porodníci", jen v opačném gardu. Ač se zastává žen rodiček, čouhá z jeho příspěvku také to "jedině já mám pravdu, a kdo mne neposlouchá, je blbec".

Rodila jsem ve Vrchlabí, do vody, s naprosto úžasným mladým citlivým porodníkem. Mužem. Nikde žádný problém.

Problém jsem měla v téže nemocnici se ženami. Napřed s porodní asistentkou, ještě ani ne v nemocnici, na jakémsi školení porodních asistentek. Když jsem se tam jí a paní doktorky chtěla zeptat na pár věcí a zmínila jsem se o tom, že bych chtěla u porodu vědět, ve které fázi se právě nacházím, tak mě seřvaly na tři doby, že bych si teda měla rozmyslet, jestli jejich porodnice je to pravé pro mě. Byl to pro mě šok, všude mě ujišťovali, jak se tam k lidem chovají skvěle, a teď tohle. Brečela jsem jak želva, těhotenské hormony devátého měsíce pracovaly.

Nakonec jsme tam jeli. Porod a záležitosti okolo něho naprosto v pohodě, to bych si znovu zopakovala. Skvělý mladý lékař, vstřícný přístup. Bylo tam zrovna víc rodiček, takže jsem se do vany dostala až na 2. dobu porodní, vůbec mi to nevadilo.

Po porodu jsme ale měli problémy s kojením a to jsem měla pocit, že mi snad nikdo nerozumí a nepomůže. Nevím, do jaké míry to bylo hormonama, ale dítě nechtělo pít, já jsem měla prsa rozkousaná do živého masa a oteklá, ale moc velkého zájmu a praktické pomoci se mi nedostalo. Spíš občasné poznámky, že se "málo snažím", které mě úplně odrovnaly, protože víc se snažit fakt už nešlo, příšerně to bolelo. Jedna dětská sestra naprosto děs běs, když se dítě špatně přisálo, tak mi ho od prsu doslova urvala i s kusem kůže. Naštěstí tam byly i jiné sestry, jedna velice laskavá starší paní a dvě mladé holky, a ty dělaly co mohly, bohužel měly málo času, protože měli podstav a v porodnici bylo moc lidí.

Nakonec se nám díky Laktační lize podařilo rozkojit a dneska už je všechno v pohodě, ale přiznám se, že z vrchlabské porodnice mám právě díky svým poporodním problémům trochu smíšené pocity, a to i přesto, že tam bylo pár opravdu skvělých lidí.

CO jsem tím chtěla říct? Že i "propagátoři přirozených porodů" by měli v první řadě myslet na rodičku a dítě a neměli by dovolit, aby je "svaté nadšení" zaslepilo a ohlušilo tak, aby nebyli schopni naslouchat KONKRÉTNÍMU člověku s jeho KONKRÉTNÍMI problémy.