Přidat odpověď

Taky jsme to zažili, syn to překonal snad až někdy kolem 4. možná dokonce 5. roku (už si nepamatuji přesně, ale bylo to hodně pozdě a taky jsem z toho šílela), čurání vpohodě dávno, dost brzo chodil i na WC, noc bez problémů,čůrací nehody v noci nikdy, ale ráno se došel vyčurat na záchod a pak jsem mu musela dát plínku,aby šel na velkou - během chviličky bylo hovínko v plínce, ta se vyhodila a fungoval dál. Když se mu ta plínka zapomněla dát, což se stávalo často, bo člověk na to ráno v tom spěchu nevzpomněl a on se taky nehlásil, tak prostě nekadil a vypěstoval si vždy takovou zácpu, že jsme pak taky objížděli lékárny a sháněli čípky (projímadla na něj nikdy nefungovala), jeho bolelo břicho, nafouklý jak balón, nakonec byl pak bobek vždy tak tvrdý, ze měl pak i drobné a jistě bolestivé prasklinky v konečníku...no prostě bez hovínka do plínky to pak byl vždycky masakr. Zkoušeli jsme taky všechno možné i nemožné, ale chtělo to prostě čas a vyrůst z toho. Jednoho dne pak (sice tedy pod příslibem jakési mňamky za úspěch...ale ta v tom hlavní roli asi nehrála, prostě jen dozrál čas) si zase sednul na WC, že to zkusí a ejhle zadařilo se a od té doby bylo po problému. Asi nemá cenu to hrotit, řešila jsem to tehdy i s dr. a taky říkala, že to chce čas, že to je bežné, obzvláště prý u kluků (jak říkám - být kluk/chlap, tak to je diagnóza už od narození), lepší dávat plínku a tím dbát o pravidelnou stolici, než pak řešit zácpu a ono se to časem podá...