K tem satkum: nosila jsem (a nosim) obe deti v satku, a ani jedna nebyla pri prvnich pokusech o instalaci vubec, ale ani trochu nadsena, a poradne to davaly najevo - ale kdyz zjistily, ze jim nechci utrhnout koncetiny ani je udusit, uklidnily se a usnuly, pripadne zacaly zvedave koukat kolem (na rozdil od situace, kdy jsme je chteli pevne stisknout, to se jim nelibi doted). Mozna ze Tvuj syn, Monty, by opravdu satek nesnesl, fakt nevim, ale zatim - kdo vyzkousel (a vytrval, nez si zada zvykla), nelitoval. (I kdyz to na toho, kdo neni zvykly vidat takhle prepravovane dite, musi pusobit jako tyrani sverene osoby - jednou jsem sla se spokojene drimajici dcerou na autobus a pani (zrejme babicka) komentovala nas zjev vnukovi slovy: "Vidis, to je pytel, do kteryho dava cert neposlusny deti!")
Předchozí