Přidat odpověď

"Vcetne toho, ze jsem vyslovne napsala, ze MNE lichoceni/komplimenty/pochlebovani/pochvaly nezajimaji, ALE ze to je kazdeho vec, jak se k tomu stavi. Nacez mi bylo ruzne vysvetlovano, ze zminene nezajima jen lidi s komplexy.."

Eudo, ale to není pravda. A těch nepravd je tam víc.

1. Kdyby Tě to skutečně nezajímalo, tak bys k tomu byla LHOSTEJNÁ, tj. pokud by Tě někdo pochválil, bylo by Ti to JEDNO, tj. nepotěšilo by Tě to, ale ani by Tě to nerozčililo. Kdežto Ty tady opakovaně dáváš najevo, že Tě to rozčiluje, není tedy pravda, že by Ti to bylo lhostejné.

2. Nic takového, že by pochvaly nezajímaly (ve smyslu, že na nich nejsou závislí) jen lidi s komplexy, Ti vysvětlováno nebylo.

3. Splácáváš do jednoho rance "lichoceni/komplimenty/pochlebovani/pochvaly", i když je evidentní, že to jsou dost různé věci.

4. Tvrdošíjně hovoříš o "lichotkách" ve smyslu "neupřímného vlichocování někomu za účelem získání nějakých výhod a zalíbení se mu", což snad muselo být OD ZAČÁTKU jasné, že nic takového NENÍ předmětem diskuse, a já jsem do omrzení opakovala, že tím, o čem hovořím já a nazývám to "lichotkou" myslím UPŘÍMNÉ vyjádření něčeho, co se mi na druhém líbí, ANIŽ BYCH TÍM OD NĚHO CHTĚLA NĚCO ZÍSKAT.

Skutečně nepobíráš ten rozdíl a nechápeš, že lze někomu říct něco pozitivního zcela bez postranních úmyslů? U vás si pozitivní věci snad říkáte jen s postranními úmysly nebo radši vůbec, protože je to fuj? Nebo jak tomu mám rozumět?