Přidat odpověď

A schváln si to po sobě přečti:

"Dcerunka bude mít jubileum. Mám problém. V týdnu se nevracim před pátou a skoro každý den je nějaká mimořádná událost v práci, děti budou mít výlety školní, postupovky v hudebce, atd. V sobotu dopoledne treninky, pak oběd, úklid, porychtovat děti a mám dost."

Tak to chápu, a s tím asi nejde nic udělat.

" V neděli výlet nebo tak něco a je konec týdne. "

Tak jestli "výlet nebo tak něco", tak to asi není nic striktně danýho, co by se nedalo proměnit v tu oslavu.

"Ještě jsem nestihla zajet k rodičům a segre, tak jsou dva mladí oslavenci, dlužim jim pusu a dárek, ale manžel nikam nechce."

to lze odložit, rodiče a sestra to jistě pochopí, jejich oslavencům přece není nutno popřát teď hned okamžitě, když teta nestíhá. Jak je relevantní, že manžel nechce, potřebuješ ho tam?

"Zahrada vypadá nejhůře za několik let, za domem se kupi věci do sberneho dvora, v koši prádlo."

Jak je to relevantní k dané situaci? To všechno jsou věci, ze kterých se nestřílí a mohou úplně klidně počkat. Proč je ostatně neudělá manžel, to v té domácnosti visí všechno jen na Tobě?

"Teď je ale nutné uspořádat oslavu" - jak nutné, řek kdo? stane se něco, když oslava nebude/bude později?

" a rozhodně tam pozvat tchana s jeho milou přítelkyní," - řek kdo?

"Moji rodiče by taky rádi přijeli." I za cenu, že jejich dcera padne na pusu?

"Do toho se ozvala tchýně a rovnou mi nadiktovala, kdy si přeje oslavu, a že chce na ni švagrovou." To je ta tchyně alkoholička, co jí zařizuješ spoustu věcí? Proč si Ty, dospělá, inteligentní, vzdělaná ženská necháš diktovat od ožralkyně, jako by to bylo slovo Boží? A jakou roli v tom hraje manžel - je to přece JEHO matka, měl by si tedy většinu věcí okolo ní vyřizovat on, jak se tedy angažuje on?

"Tchýně a tchán se na jedné oslavě setkat nemohou, musím tedy uspořádat nejméně dvě." řekl kdo, že musíš?

"Švagrová přijde jistě na obě zvaná či nezvana." Zdá se, že manželova rodina jsou dost divní lidé. Mají všemožné, někdy dost nehorázné nároky, ale nepsala jsi, že by v tomto směru manžel, jejich syn a bratr, byť i jen hnul prstem.

"Dcerka si dále přeje pozvat holčičky na přespani, tak 10 minimálně."

To jediný bych brala jako důležitý - je to JEJÍ oslava, tak je primární aby byla spokojená ONA. Ovšem kolik jich bude, to bys měla regulovat Ty, 10 je docela dost, stejně jako čas, KDY to bude (teď vám vrcholej asi nějaký akce, který beztoho jsou z dost velký části pro ty děti, takže by mohly pochopit, že jim nelze splnit všecko)-

"Jsem zoufalá a mám rozhodovací paralyzu. Není v mých silách uklidit, navarit, napect, obsluhovat, usmívat se. Nedorazila mi půlka dárků. Chci jet konečně k rodičům a sestře.
Mám chuť se na vše vykašlat, ale není možno zklamat dítě."

Tak se vykašli na to nepodstatný, což jsou oslavy pro dospěláky, a zkus se soustředit na tu oslavu pro dítě s dětma. Ten zbytek není o zklamání dítěte, ale dospělejch, ale úplně nejvíc o zklamání Tvý vlastní představy o sobě jako dokonalý matce. Myslím, že jsi velká holka a že to uneseš, a stejně tak jsou velcí i ti ostatní dospělí a taky to unesou. A pokud ne, je to na to kopnout je s rozběhem do pr.dele.