Přidat odpověď

kudlo, ja myslim, ze u me to bylo umocneno tim, ze segru jsem videla, ze dokaze plakat a truchlit...doslova nam cely mesic rikali, ze je to otazka casu, nez prijde konec...a ja nic.

Je fakt, ze to bylo v roce 1989 a dnesni pristup by byl potencialne (doufejme) jiny. Ja treba vim, ze v JAR jezdi k nehodam a jsou k dispozici v nemocnicich primo psychologove specializovani na tento druh traumatu a maji vyborne vysledky, kdyz se dostanou k pozustalym, nebo potencialnim pozustalym v co nejkratsi dobe.

Tohle uz je koneckoncu pase, tata prezil a zije a doufejme, ze jeste dlouho bude...ja si to jen vybavila pri te konverzaci na tema, ze jako co jineho, nez to, co dava smysl...ja proste s tim, co davalo smysl nebyla schopna pracovat a mam k takovym proklamacim docela respekt. nekdy jen smysl nestaci...