Přidat odpověď

..četla jsem minulý měsíc, praktikovala jako mladší...na mě to fungovalo super...bývala jsem bez snídaně, první jídlo kolem 14. hodiny.
Asi to zas zkusím.

http://mojemedunka.cz/clanek.aspx/aktuality/clanek/z-dubnove-medunky-pust-a-nase-zdravi-

Půsty jsou součástí léčebných i spirituálních tradic od starověku a neztrácejí na popularitě ani dnes. V čem je hlavní rozdíl? Půst je dobrovolný a jeho délka je předem známá, hladovění je nedobrovolné a jeho délka předem známá není. Důvody půstu jsou v zásadě tři: zhubnutí, očista organismu a/nebo vyléčení nemoci a spirituální důvody. Půst může trvat různou dobu, délku půstu určuje jeho účel.

Jak tělo funguje?
Tělo funguje z hlediska zajištění energie ve dvou stavech. Buď přijímá potravu nebo spotřebovává zásoby energie. Potrava se vstřebá, je bezprostředně využita buňkami těla k tvorbě energie a obnově tkání, přebytek se uloží do zásob. Po každém jídle trošku ztloustneme. Půstem je každé období mezi jídly od okamžiku, kdy je potrava spotřebována až do dalšího jídla. V době půstu bereme energii ze zásob. Každý z nás se postí v noci, kdy asi 12 hodin nejíme. Noční půst se odráží v anglickém slově pro snídani „breakfast“. Je to složenina slov „break“ (přerušit) a „fast“ (půst), znamená tedy přerušení půstu. Snídaní přerušujeme každonoční půst.
Během půstu spalujeme tukové zásoby, protože hladina inzulínu klesne dostatečně na to, aby to umožnila. Člověk, který jí „normálně“, tj. jeho strava obsahuje obilniny, luštěniny, sladidla, brambory a ovoce, zažije při úklidu přebytečné glukózy do tkání hypoglykemii a na vynechání jídla jeho tělo reaguje stresovou reakcí, vyplavením kortizolu a adrenalinu, spotřebou jaterního glykogenu a tvorbou glukózy z bílkovin vlastních svalů. Pro takového člověka půst představuje v prvních dnech značné utrpení. Naproti tomu člověk, který přijímá většinu energie v potravě v podobě tuků, a tuky tedy využívá jako hlavní palivo, přejde na spalování tukových zásob během půstu prakticky ihned. Nic to pro něj neznamená, nekolísá mu hladina krevního cukru ani inzulínu, má okamžitý přístup ke svým tukovým zásobám v době, kdy nejí. Typicky nemívá ráno hlad. Tak jsme se vyvinuli, nezávislí na pravidelném přísunu potravy a využívající tukové zásoby na našem těle.
Častým mýtem ohledně půstu, zejména déletrvajícího, je přesvědčení, že zpomaluje metabolismus a ubírá svaly. Že po něm budeme slabí, vyhublí, ztratíme svaly a náš metabolismus bude hořet slabým plaménkem. Opak je pravdou. Kdyby tomu tak bylo, dávno tu jako živočišný druh nejsme. V dobách, kdy vznikl člověk, naše předky neobklopovaly lány obilí, ale lesy a step, kde jediné použitelné sacharidy obsahovalo sezonní ovoce, značně kyselé, velmi málo jedlých rostlin a sem tam nějaký ten kořínek nebo hlíza. Rozhodně se nedalo spoléhat na jejich pravidelný přísun (každé 3 hodiny?!?) ani na možnost vytvoření zásob. Hlavním zdrojem energie byl tuk na mase ulovených zvířat. Naši předkové fungovali v režimu hostina nebo hlad. Naše těla jsou na tento režim dokonale uzpůsobená. V době, kdy není co jíst, člověk má po adaptaci spoustu energie, protože má stále palivo (vlastní tuk), glukózu tvoří převážně z glycerolové kostry triglyceridů a nepotřebuje užírat vlastní svaly. Po několika dnech půstu svalové buňky mění mastné kyseliny na ketony, které mozek spaluje místo glukózy. Zvyšuje se hladina adrenalinu, metabolismus se zrychlí. Po několika dnech bez jídla stoupá hladina růstového hormonu, který šetří svaly. Bílkoviny mají stejný obrat, ale sníží se jejich odpad. Půst znamená jasnou mysl (ketony), hodně energie (ketony) a fyzickou výkonnost. Je to logické, protože hlad znamená, že je třeba vyrazit na lov a unavený zmatený pračlověk potácející se v hypoglykémii by toho asi moc neulovil a vyhynul by.

Intermitentní půsty
Tukově adaptovaný jedinec přejde přirozeně k tzv. intermitentním půstům, kdy se mu výrazně prodlouží intervaly mezi jídly, klidně až na 24 hodin. Vím, že to zní neuvěřitelně všem, kdo jsou závislí na pravidelném přísunu glukózy a každé opoždění dodávky se připomene nepříjemnými příznaky počínající hypoglykemie, ale tak to je. Zcela určitě nesvačí, jí maximálně tři jídla denně a mnoho takových lidí přejde spontánně na dvě jídla denně, konzumovaná například s osmihodinovou pauzou. Není pro ně problém jídlo vynechat. Velmi často vynechají snídani, protože nemají hlad. Najedí se spontánně v době, kdy ho dostanou nebo kdy mají příležitost.
Intermitentní půsty (16 -24hodin) jsou velmi účinným nástrojem pro hubnutí a hlavně řešení inzulínové rezistence a cukrovky. Mezi jídly klesá hladina inzulínu, což umožní spalování tuků. Časem se zvýší citlivost buněk na inzulín. Při praktikování intermitentních půstů je velmi důležité, jaké jídlo se po něm sní. Mísa těstovin nebo nějakého zrní by to opravdu být neměla, vlna inzulínu, kterou by takové jídlo spustilo, by značně omezilo benefit půstu. Je třeba sníst něco, kde je dostatek bílkovin a tuků, jako přílohu jen zeleninu. Dávat diabetikům 2. typu dietu s 5-6 jídly denně nebo dokonce druhou večeří je nesmysl. Tito lidé mají problém s nadbytkem inzulínu při nadbytku přijímaných sacharidů a to poslední, co potřebují, je jíst často, i když nemají hlad. Naopak potřebují prodloužit dobu mezi jídly, aby tělo mělo vůbec šanci hladinu inzulínu a glukózy někdy snížit.
Delší půsty se obvykle drží při nastartování hubnutí nebo z očistných a spirituálních důvodů. Delší půst by neměl být jen na vodě. Organismus potřebuje dodávat nějaké minerály a vitamíny. Chceme-li půst využít k detoxikaci, pak by měl obsahovat i trochu bílkovin, protože bílkoviny jsou nutné pro 2. fázi detoxikace. V první fázi se toxiny vyplavují z tkání (buňky se opravují a čistí) a mohou způsobit dočasné zhoršení stavu pozorované na začátku půstu (bolesti hlavy, vyrážky, zápach, změny stolice…). V druhé fázi je játra spojují s bílkovinnými molekulami, aby je bylo možno vyloučit. Proto úplné půsty jen na vodě způsobují tak nepříjemné příznaky. Jídlo, které neobsahuje sacharidy a nestimuluje inzulín, metabolické změny během půstu nenaruší.
Všichni, kdo se pokoušejí o půst ze spirituálních důvodů, by měli vědět, že důvody pro jasnou mysl a povznesení nálady, kterou začnou po několika dnech pociťovat, jsou zcela přízemní. Popisovaný stav je totiž typický pro ketózu. Lidé, kteří jsou dlouhodobě v ketóze, popisují zlepšení fungování mozku: víc energie, bez kolísání, soustředění, paměti, jasnější myšlení, lépe jim to zapaluje, mají skvělou náladu. Mají víc energie a fyzické síly. Jestliže v tomto stavu dojde ke spojení s vyšším vědomím, osvícení apod., je to je návrat do přirozeného stavu, kdy mozek není pod otupujícím vlivem vln glukózy a inzulínu, není zaplaven stresovými hormony snažícími se vyrovnat kolísání glykemie, není pod drogovým účinkem lepku a dalších alergenů. Půst také propleje naši střevní mikroflóru, což se také odrazí na stavu našich mentálních funkcí..

Celý článek najdete v dubnové Meduňce.