Přidat odpověď

Libiku,
tak u té kamarádky mámy je to celé komplikované, ona si je jistá, že za osud její dcery můžu já a ta paní, jak už umřela. Možná to tak má, aby se nemusela zamýšlet sama nad sebou, protože ona tu holku od malička dost deptala a shazovala kvůli jejímu vzhledu, na jehož spoluutváření se ale ona sama aktivně podílela (velká nadváha už od předškolního věku, neustálé nacpávání horami jídla).
Na škodlivost vztahu její dcery se mnou upozornila učitelka, že ten vztah je nezdravý a vede k omezenému rozvoji sociálních kontaktů u obou a že by nás rodiče měli nějak rozdělit, aby se každá mohla taky víc kontaktovat s jinými lidmi. Kromě toho si tedy mysleli, že jsme lesby, aspoň tedy jedna z nás, tak já to tedy nejsem A ona asi taky ne, intimního mezi námi nebylo nikdy nic. A i kdyby, tehdy se homosexualita ještě rozhodně nebrala jako běžná věc.

Takže prostě chtěla, abych její dceru nechala na pokoji, přestala ji vyhledávat a ona že si najde jiné kamarádky na SŠ, kam nakonec šla jinam, než já, čistě kvůli tomuhle problému. A já jsem neuposlechla a za její dcerou dál "lezla".