Přidat odpověď

susu, jako dítě jsem byla nejedlík, a fakt mi lezlo krkem (doslova) nucení "dojíst oběd".
Svým dětem jsem to opravdu nedělala, co snědly z polévky a hlavního to snědly, co snědly z případného moučníku, to snědly. Nějaké vyložené sladkosti typu bonbony čokoláda se doma nevyskytovaly, u babičky si (asi?)dávaly... to byla tamější věc, to nebylo denně.

Navíc pravda je, že i u mě jako dospělé je "na sladké místo vždycky", tak nevím, proč bych to měla nějak komentovat u dětí tak to prostě většina lidí má (evolučně sladké = rychlý zdroj energie, to se hodí, jez pokud je co...).
Takže je vysvětleno, jak to je se sladkostmi (všeho s mírou), plus nejsou snadno (vůbec) dostupné, a na takovou hlášku tudíž nedojde.