Přidat odpověď

Ahoj!
Navštívila jsem střední školu dítěte, ucítila tu jídelnu, ten pach školy a projelo mi hlavou: „Kam já to dítě posílám, co je to za svět kam ho hrnu?“ Ano, nesnášela jsem gympl, ty staré zatuchlé místnosti, učitele, jejichž hlavní cíl byl NACHYTAT. Přepadové písemky, zkoušení zničehonic, jen proto, že se učitel naštval. Milovala jsem VŠ, kde najednou s námi mluvili jako s lidmi, učili zajímavé věci, říkali nám, KDY BUDE TEST, byly určeny zkouškové termíny.

Jsem zvědavá na třídní schůzky v září, jestli tam vůbec budu schopná dojít. Ano, pohybuji se v prostředí, kde je dress code, kde když máte rukáv kratší než 6 cm jdete "na pohovor", takže setkání se školou mě vždycky dorazí, učitelky v pochybných kombinacích oblečení, rozdrbané pantofle a z toho koukají divné, neupravené nohy, halenky bez podprsenky a prsa po pás, já na to nemám. Určitě to není všude, ale já na to pořád narážím. Ještě je na tom někdo ve škole jako rodič hůř než jako žák?