Přidat odpověď

Zato jsem ale v CR par let po "prevratu" zazila jednu pani reditelku. Vezla jsem tam na navstevu skupinu zdejsich ucitelu praci se drevem (12 Skandinavcu, muzu jako jedle kolem 2 m kus), hlavni bod byla navsteva Umelecke prumyslovky na Zizkove. Taky jsme navstivili 2 zakladni skoly, jednu moji byvalou a druhou blizko Staromestskyho namesti. V pondeli rano, v listopadovem smogu, nam prijde otevrit holka v mini koncici tesne pod, bile halence s velkym krajkovym limcem a cerne jupicce, 12 cm podpadky, natupirovanou hrivu a la osmdesata leta, tlusty oranzovy make up.

Holka s obtizi otevrela tezka vrata do skoly, zvedla hlavu, uprela zrak na kazdeho z usmevavych muzu zvlast, parkrat zapolykala, a kdyz se jaksi vzpamatovala, laskave jsem ji oznamila, ze jdeme za pani reditelkou. Chvili zirala a pak prohlasila, ze to je jako ona, pani reditelka ta a ta. Predstavila jsem ji kolegum, kteri se k ni sklonili a potrasli usmevave rukou. Pani reditelka se zahihnala a pozvala nas do patra do reditelny, provonene kavou, kde cekala dalsi dama, pri potrasani rukou a predstavovani stejne otresena.

Posadili jsme se, pani reditelka prehodila nozku pres nozku (s vyhledem), a zahajila setkani: "Prosim vas, muzu se vas na neco zeptat?" No jiste, proto tady jsme!"

PROSIM VAS, KDE JSTE SEHNALA DO SKOLY TOLIK MUZSKEJCH! Mu tu mame muzskyho leda tak na obrazku!" a ukazala na zaramovany obraz Havla.

Jsou to leta letouci, ale kolegove, nyni v duchodu, na to vzdycky radi vzpominaji, kdyz je nahodou nekde potkam.