Přidat odpověď

silvie, my jsme toto začali trénovat co nejdříve - když jsem začala pouštět druhačku busem samotnou (mmch, okolí si ťukalo na čelo, že děti vypouštím samotné velmi brzy, ale nám se to opravdu vyplatilo), párkrát mi volala, že stojí před busem a co má řidiči říct. vždy stačilo poradit, připomenout, dnes zvládá vše vyřídit bez problémů, taky je to tichý introvert, na dnešní poměry příliš slušná. v obchodech jsem vždy nechávala, aby děti zkusily platit samy, v busech aby si koupily jízdenku samy, a já stála za nimi, když nechtěly jednou, podruhé už se třeba osmělily. prostě postupně, i když jsem třeba pochybovala, že to zvládnou, byla jsem ráda, že se můj dysfatik vůbec naučil mluvit, zpočátku si i psala na papír, co má řidiči v buse říct, nebo mi volala.
ad slušné děti ve škle - mně přijde, že naopak taková to tiché sebevědomí je velmi ceněno, a to i u dětí - tyto děti působí stabilně, spolehlivě, nemají potřebu si hlučně vydobývat svou pozici v kolektivu, protože vědí, co chtějí a co naopka nepotřebují/koho nepotřebují. dá se trénovat asertivní chování, povahu člověka nepředěláš. pracovala bych na sebevědomí - najít něco, v čem je dítě dobré, u našeho introverta byla třeba super gymnastika, je to individuální sport, ale je stále v kolektivu, buduje vnitřní sílu, disciplínu, vytrvalost.