Přidat odpověď

Máte doma někdo? Já jo a upřímně, teď jsem ve fázi, kdy jsem z toho smutná. Kluk je sedmák, přijde ze školy domů a klidně by celý zbytek odpoledne proležel na mobilu, počítač už má schovaný. Ve škole prostě nezabere a nezabere. Hraje na hudební nástroj, to bych i řekla, že ho baví, ale když mu to třikrát minimálně nepřipomenu, tak ho ani nehne, aby trénoval sám. Ven nechodí, bo nemá s kým.
Když jsme řešili známky, já jsem za ním pořád chodila, s čím potřebuje pomoct, platila doučování, tak z matiky bude mít za dva, za to dokázal dotáhnou fyziku na trojku. Když jsem to s ním řešila, že takovým přístupem se nedostane na školu, tak prohlásil, že bude automechanikem (kluk, který ani nejede na krosku, když jedou jeho mladší brácha s tátou - vůbec k tomu nemá vztah a nebaví ho to). Známky mi začal nosit hrozné a mám pocit, že je mu to úplně jedno.
Já bohužel nad ním začínám lámat hůl, dnes jsem po něm křičela, ať si dělá, co chce, že už je mi to jedno. Zažili jste to někdo? Mě už asi fakt přetekl pohár ( toho mám největší obavy). Kdyby byl aspoň zručný kruci, ale to ono teda není ani omylem. Co s ním?